Co děláme

Kde není odpuštění, rány se nemohou zahojit

Odpuštění je složitá záležitost. Často se lidé ptají: Proč bych měl odpouštět? Jak mohu odpustit? Jaký význam má odpuštění v situaci pokračujícího konfliktu? Jaký je vztah mezi odpuštěním a spravedlností? Pokud odpustím, jistě toleruji nesprávné činy a nechávám je pokračovat?

„Neodpouštět“ se stalo součástí kultury, tradice, ideologie. Říká se tomu pomsta; oko za oko; jen pouští; oko za oko; návratnost; vendetta.  V důsledku toho se můžeme odříznout od blízkých, rodiny, přátel. Ve větším měřítku můžeme skončit ospravedlňováním vražd v malém i velkém měřítku a vyřizováním účtů starých stovky let. Je to považováno za správné, čestné jednání.  A přesto poradci pro zármutky často uvažují o tom, že když se člověk blíží ke smrtelné posteli, často není jeho největší hrůzou fyzická bolest, ale emocionální bolest z toho, co nedokázali vyřešit, odpustit, nechat jít. Zdánlivě nás to nakonec všechny dožene.
 

Nemusíme zůstat uzamčeni v minulosti. Existuje způsob – způsob, jak se vrátit k našemu přirozenému lidství, kde můžeme najít porozumění, soucit, naději do budoucnosti a skutečné uvolnění z pout minulosti, ať už potřebujeme odpustit sobě nebo odpustit druhým.
 

7 pilířů odpuštění

​

Otázka, která je často kladena, zní: „Jak vlastně zahájím proces odpuštění?  Existují nějaké praktické věci, které mohu udělat?“  7 pilířů porozumění, svobody, nápravy, tepla, posílení, naděje a pokračování, Feminenza vytvořila praktické cesty, skutečné kroky, které lze podniknout, aby pomohla lidem ze všech prostředí jít cestou hledání lepší cesty. Uznává, že odpuštění je cesta a že proces je pro každého jiný. Může být krátký nebo dlouhý. Může to trvat několik dní nebo celý život. Nemusíte „odpouštět“. Jsou věci, které možná nikdy neodpustíš. Program Feminenza poskytuje nástroje, pokud byste chtěli jít touto cestou.  Jak si například člověk vyvine schopnost zbavit se bolesti spojené se vzpomínkou?  Nebo jak tomu člověk začíná rozumět více než jejich současné činy a jak tedy oddělit osobu od činu, aby vám oběma umožnil jít dál?  Jak je skutečně možné zbavit se bolesti minulost a posun vpřed do budoucnosti?
 

7 pilířů nabízí hluboký přístup k naší schopnosti odpouštět, a proto překračuje cestu bolesti, pomsty nebo násilí.

​

Workshopy Feminenza

​

1. Workshopy o odpuštění

​ ​

Workshopy o odpuštění jsou v současné době k dispozici na vyžádání v USA, Kanadě, Dánsku, Norsku, Holandsku, Německu, Spojeném království, Irsku, Řecku, Turecku, Izraeli a Keni.

Příklady jsou:

• Série jednodenních workshopů, které byly poskytnuty ženám bez domova v rámci Cascade Women's Program v Seattlu, Washington, Severní Amerika

• Workshopy o 7 pilířích jako součást jednoletého kurzu Role odpuštění ve vzdělávacím setkání pro pedagogy na Gordon Teachers Training College v Haifě, Izrael

• Workshopy jako nedílná součást dvouletého programu vedení mladých žen v Peekskill v New Yorku

• Jednodenní workshopy pro uprchlice v Dánsku

​

2. Workshopy v rámci Traumatologického léčení

​

Tento workshop byl úspěšně nabídnut skupinám a komunitám, které prožily vážné konflikty a násilí a tato traumata si v sobě nesou po mnoho let, někdy i desetiletí.

Učí účastníky:
 

• Pochopte cesty odpuštění a jejich roli při snižování PTSD (posttraumatická stresová porucha)

• Nechte minulost za sebou

• Přesuňte sebe i ostatní pryč z koloběhu násilí „zlidštěním druhého“

• Podporujte empatii a vzájemné porozumění, budujte důvěru

Proces odpuštění pomáhá účastníkům řešit například hluboké problémy bolesti, ublížení, studu a viny, dívat se na ně v novém světle, umožňuje účastníkovi pustit, aktualizovat příběh, který sami vyprávějí, rozhodnout se žít v přítomnosti a budoucnosti, ne v minulosti.

​

Umět odpustit druhým

Účastníci, kteří zažili zranění, zradu, možná v rozbitém vztahu, nebo dokonce extrémní trauma z rukou druhých – znásilnění, mučení, opuštění – často na konci workshopu vyjádřili obrovský posun – od „Nikdy neodpustím“ k 'odpuštění je akt posílení, zasloužím si to, abych mohl znovu žít svůj život.'
 

Umět odpustit sám sobě

Účastníci se často cítí zodpovědní, ať už právem nebo neprávem, za to, že způsobili zranění druhým, a také že jsou sami obětí. Na jednom konci škály možná v určité fázi svého života prostě udělali nešťastnou volbu s bolestivými následky.  Na druhém konci škály se možná ocitli v roli, ať už chtě nechtě, být pachatelem páchání násilných činů (např. ve válečné zóně) – takže vedle schopnosti odpouštět druhým je hlavním problémem, který je třeba řešit, také odpuštění sobě a převzetí odpovědnosti._cc781905-5cde-3194-bb3b -136bad5cf58d_ To je to, co odborníci začínají identifikovat jako morální újmu: „páchání, selhávání v prevenci, vydávání svědectví nebo učení se o činech, které překračují hluboce zakořeněné morální přesvědčení a očekávání“. Na rozdíl od posttraumatické stresové poruchy, která pramení ze strachu, je morální zranění porušením toho, co každý z nás považuje za správné nebo špatné. Je to jako modřina na duši, podobná smutku nebo smutku, s trvalým dopadem na jednotlivce a jejich rodiny.

​

3. Školení praktikujícího odpuštění

​

Stát se poradcem/praktikantem pro odpuštění zahrnuje certifikační proces a je to jedinečný trénink mysli, srdce a vůle.   Ženy a muži jsou vyškoleni a následně individuálně mentorováni, aby v rámci své komunity založili projekt, který může sahat od převzetí aktivní role při potlačování konfliktů a násilí až po práci s traumatizovanými dívkami nebo ženami a pomoc zranitelné mládeže, k vytvoření  role odpuštění ve vzdělávání nebo pozadí. Je to hluboce lidská práce.